revolution-743467_640

Stojí to za h*vno. Aneb věci, o kterých se nemluví





Věci okolo fitness světa se často zdají růžové, dokonalé a bezchybné. Ale všechno má svoji stinnou stránku, jen se o tom tolik nemluví. Věřte ale, že se s tím pereme všichni a bez rozdílu (teda pánové samozřejmě nemají PMS apod..)

Přirozené přibírání v zimním období

V létě jsme vysekaní skoro až na kost a máme pocit, že tohle je nejlepší forma našeho života. Je teplo a často nemáme chuť k jídlu a věčně někde lítáme, takže zbytečné ujídání a příliš velké porce většinou nehrozí. Na druhou stranu v zimě je to jiná. Pod svetr se dá schovat leccos a tak ani nevadí, když si obden dopřáváte svíčkovou se šesti a poctivé teplé domácí buchty. No co. Je přeci zima a je potřeba se nějak obalit, abychom nezmrzly. Jenže potom začnou pomalu vykukovat první kytičky a blíží se jaro. Plavky, léto, panika. A tak pořád dokola, ale na druhou stranu, komu by se chtělo v létě držet dietu a mrznout kvůli nízkému procentu tělesného tuku?

Strach z jídla

Je dané, že když je příjem nižší než výdej, budeme hubnout. Někteří to ale špatně pochopí a často to vede k tomu, že se bojíme jídla. Zapomínáme na to, že potřebujeme energii i jenom na to, abychom dýchali a žili. Pro některé je hranice bazálního metabolismu sprosté slovo a prostě si nedokážou připustit, že jedí málo. Přeci nehubnu, tak proč mám jíst víc? Právě proto, že nehubneš! Je potřeba najít tu správnou rovnováhu a nebát se toho. Potřebujeme sacharidy, bílkoviny i tuky. Tečka. A jedno špatné jídlo nic nezkazí a není potřeba se za to trestat a úzkostlivě hlídat každou porci. Copak tohle je život?

Nálada na nic a pocity úzkosti

Může to být spojeno s tím, že nám nejde dodržovat režim, že se nám špatně cvičí, že málo spíme, že málo jíme, že se nám nedaří ve škole/práci/osobním životě. Příčina může být skoro cokoliv. Jak se toho zbavit je ale otázka značně komplikovaná. Je úplně normální, že jednou za čas máme pocit, že na to nemáme, že jsme příliš slabí a že se na nás všechno hroutí. Potom se ale musíme zvednout a nakopat tomu zadek. Někdy to jde rychleji a lépe, jindy se z temnoty hrabeme o něco déle. Hlavně v zimě to často stojí za starou bačkoru. Problém přichází ve chvíli, kdy jsou tyto stavy časté a mají až nepříjemné fyzické projevy, jako je tlak na hrudi a podobně. Potom je potřeba to začít řešit. Nejlépe s odborníkem.

Šílené nálady a chutě během PMS

Každá dáma jistě potvrdí, že v tomto období se cílená snaha a pěkně stanovený plán mění v boj s vnitřním ďáblem. Někdy je to horší, jindy se to dá vydržet. Jenže nikdy nevíme, kdy to bude lepší a kdy horší. Držet striktní režim během PMS by zasloužilo snad i medaili za vůli ze železa. Protože pro normální lidi je to celkem nemožné.

Hlavně je potřeba si uvědomit, že tyhle chutě a divné nálady jsou v pořádku. Nemáme se jim úplně oddávat, ale je to prostě normální. Je to smutné, ale je to tak. V důchodu to možná přejde. Nebo to bude ještě horší, kdo ví.

Když se nám nedaří dostat se zpátky do režimu

Skončili svátky, měli jsme volný týden nebo jen víkend a dostat se zpátky do režimu se najednou zdá jako hrozná otrava a problém. Na druhou stranu nikdo neříká, že to musí být v jedné vteřině a často to trvá pár dní, než se zase srovnáme. Není potřeba se zbytečně trápit a považovat za selhání každý kousek bílého pečiva nebo čokolády. Vždyť je to normální. Když to není jedna tabulka nebo kilo rohlíků za den, že ano.

Slabé výkony během menstruace

Další z rudých témat přináší problém se sníženou výkonností. Někdo má to štěstí, že si skoro ani nevšimne, že má menstruaci. A pak jsou tu lidé, kterým křeče do břicha a zad nedovolují skoro ani vylézt z postele a normální fungování je bez růžové pilulky skoro nemožné. I obyčejný pocit, že nám krev mizí ze stehen a síla je prostě fakt na nic může stačit na náladu na prd. Nemluvě o věčné starosti se světlými kalhoty a podobně. Být v tomto období většinu času pozitivní a v dobré náladě je sakra umění a potlesk všem, kdo to dávají s naprostou grácií a ztrátou kytičky.

Když jsou všechny motivační citáty stejně hloupé a k ničemu

Myslíte si, že vám s výše uvedenými stavy pomůžou motivační citáty a obrázky, ale ono to tak většinou nefunguje. Spíš naopak. Všechny ty bláboly jsou vyloženě debilní a vážně nefungují. Kdo to proboha vymýšlel? A tak nezbývá nic jiného, než se na čtení podobných blábolů vykašlat a zkusit to jinak. Pomalu bez snahy být hned nejlepší, lámat rekordy a jím přímo až ke hvězdám jako praví šampioni. Protože někdy to prostě není na citát, ale jen na kladení noh před sebe a víru, že nespadneme do propasti.

motivation-1389126_640 (2)

Jasně no. Věřím v sebe a co teď? Teď se stane zázrak jen tak?




Zaujalo Tě to? Sdílej s přáteli facebooktwittergoogle_plus